Fiona (Nela) - Můj první bordík
S manželem, který je aktivní myslivec, jsem se ráda účastnila honů a naháněk. Manžel měl výborného českého fouska Dana a já drsnosrstou jezevčici Wendu. Té ale roky přibývaly a na naháňky jsem ji už nemohla brát a bez pejska to není ono. Moc jsem přemýšlela o výběru dalšího plemene a jednoznačně to vyhrál border teriér, nejen pro svůj nádherný a milý vzhled, ale hlavně pro své pracovní vlohy. V mém rozhodnutí mě neodradil ani prvotní manželův nesouhlas. Když nám dost nečekaně odešel Dan do psího nebe, dostala jsem snad ten nejkrásnější dárek od přátel ze Slovenska – štěňátko bordíka – Fionku. Začali jsme jí říkat Nela, i když během dalšího vývoje by jí ta Fiona seděla daleko líp. Nelinka se rázem stala miláčkem celé rodiny.
|
|
S výcvikem jsem mnoho zkušeností neměla, ale Nela byla tak temperamentní, chuťový a pracovitý pes, že spíše potřebovala přitáhnout než ji do něčeho pobízet. Při přípravách na zkoušky mě i ostatním ve skupince pomáhal Karel Mládek a taky hospodář z honitby Litenčice Josef Tesák, kde jsme mohli přípravu psíků provádět. První zkouška byla bezkontaktní norování v roce 2010, příprava bez problémů a stejně tak i zkouška- obstála s plným počtem bodů. V témže roce následovaly zkoušky lesní (II.c, 185b.) a barvářské (I.c, 109 b.) A protože velmi nadšeně a s chutí aportovala a milovala vodu, rozhodla jsem se s ní absolvovat i speciální vodní práce (SZVP). Problém byl v tom, že zkoušky byly vesměs pro velká plemena. Až na SZVP v Otaslavicích 2011 jsem mohla podat přihlášku. Tuto zkoušku Nelinka zvládla v I.c s počtem 91b. a skončila na 7. místě z 21 psů velkých plemen. Za měsíc (září 2011) jsme s Nelou vyrazily na Slovensko na mezinárodní zkoušky norování-kontaktní (MSBL), kde získala 1. místo (I.c/II.c, davič) a titul brlohár. Opravdu je to šikulka, holka moje. |
|
Fionka měla dva 2 vrhy. První byl leden 2011, otcem byl All Lovec z Dračína-vyníkající pracovně využívaný pes. Narodilo se 6 štěňátek, všechna po mámě blue-tan. Druhý vrh byl v únoru 2012 (otec Argo Ajka od Rytíře - hlavně norník, ale také využívaný na černou zvěř), kdy se narodilo 8 štěňátek (první pejsek bohužel nepřežil), rovněž vše blu-tan. Z tohoto vrhu jsem si vybrala fenečku Bariku. Máma ji vše vzorně předváděla – hrabat, stopovat zvěř, plavat, ostrosti na škodnou i černou a maličká se skvěle učila a už od 9 měsíců jsmevšechny společně chodily na naháňky na černou. Bárinka má po mámě výborný orientační smysl v terénu a vrací se po stopě zpět. Ani jedna mi nikdy nezabloudila a po ukončení leče jsem je měla zpět. Jednoho dne, při běžné vycházce v těsné blízkosti vesnice, obě holky vyběhly za zajícem a Fionka se mi již nikdy nevrátila. Zřejmě se jí stala osudnou její lovecká vášeň nebo nešťastná náhoda. Na tento den nikdy nezapomenu, byl to 15. březen 2013.Zoufale jsem ji i s Bárinkou hledala. Dny, týdny, měsíce. Tesknila jako já. Nemá hrobeček, ale máme ji v srdci. |
|
I když mám Bárinku, kterou mám velmi ráda a je opravdu moc šikovná a budu mít možná i další bordíky, tak na tu moji Fionku nikdy nezapomenu.
Byla má první a stejně tak zůstane i v mém srdci - jedinečná a nezapomenutelná.
|
|
